Světelný kořen
Původně pochází Dioscorea batatas ze severní Číny. Nutnost jam čínský nazvat novým jménem vyvstala z pěstování mnoha druhů jamů. Dioscorea batatas s vlastností uchování světelného éteru vychází z původního jamu (čínsky Shan Yao). Všechny ostatní druhy jamů se z nich vyvinuly. Rudolf Steiner se zmínil o jamu čínském zcela jednoznačně oproti všem ostatním druhům jamů.
Od roku 1996 se pod vedením Ralfa Rössnera pěstuje světelný kořen ve velkém rozsahu na celém světě.
Aby se zachovala jedinečná schopnost světelného kořene – schopnost ukládat světelný éter – je nutné dodržovat při jeho pěstování a zpracování jistá pravidla. V prvé řadě se jedná o principy biologicko-dynamického zemědělství, ale také například o prevenci křížení s ostatními druhy jamů.
Proto pojem „světelný kořen“ (německy Lichtwurzel) má označovat potraviny a další výrobky obsahující kořeny nebo listy s vysokým podílem této síly, které byly vyrobeny za účelem posílení životních sil člověka. Je proto pro lidi z vysoce vyspělých zemí velmi zdravý a oživující. Dodává sílu a pomáhá volnému proudění životních sil v těle. Lidé pracující s touto rostlinou ji nazvali světelný kořen a bude nadále tímto jménem odlišená od ostatních Dioscorea batatas.
Pěstování světelného kořene v souladu s jeho podstatou je velmi nákladné a pro zpracování, má-li se zachovat požadovaná kvalita, je nutno zajistit nezbytné podmínky. U ostatních druhů jamu totiž požadovaná jedinečná vlastnost nebyla prokázána. Protože schopnost ukládat světelný éter je běžně téměř nevnímatelná, popsal Ralf Rössner sedm vnějších znaků, podle kterých lze světelný kořen od ostatních jamů rozlišit:
- Schopnost uchovávat světelný éter je v podstatě spojena s výraznou tendencí hlízy růst do hloubky. Pokud je světelný kořen kultivován v mateřském humusu, může kořenová hlíza vrůstat do hloubek větších než dva metry. (Důsledek takto ztíženého pěstování nás nesmí svádět k tomu, abychom chtěli tuto bytostně podmíněnou vlastnost pěstování utlumit.)
- Poloha listů na výhoncích je nápadně „živá“: listy mohou růst na výhonku po úsecích proti sobě, střídavě, jednotlivě, v páru či dokonce ve trojici (viz obrázek 2).
- Listy světelného kořene mají červenofialový okraj.
- Řezné plochy hlízy musejí být po uschnutí sněhově bílé. (Viděno fyziologicky neprobíhají žádné procesy oxidace.)
- Tvoří se pouze čistě samčí, anebo čistě samičí rostliny. Schopnost ukládat světelný éter mají výhradně samčí rostliny. (Do důsledku vzato můžeme z tohoto důvodu označovat jako světelný kořen pouze tyto.)
- Při sklizni udeří do očí i necvičeného pozorovatele světelnost hlíz, které jsou mimořádně citlivé, křehké a zranitelné a „ztvrdnou“ teprve v průběhu následujících hodin.
- Světelný kořen způsobuje i v malinkých dávkách nápadný pocit sytosti. (Co se fyziologie výživy týče nelze na základě měření obsahových látek tento jev vysvětlit.)