Rozšíření světelného kořene

Na začátku devadesátých let se v rozhovoru s Adalbertem von Keyserlingkem dozvěděl o úloze Dioscorea batata, nebo také světelného kořene, Ralf Rößner, vazač knih, pastýř ovcí a učitel zahradnictví. Ten přijal impulz zavést tuto rostlinu ve střední Evropě a spojit ji se zdejšími lidmi. Po delším hledání ještě živých rostlin a po prvních bolestných neúspěších s pěstováním světelného kořene se mu podařilo vynalézt, po přibližně sedmiletém výzkumu, vhodnou pěstební metodu.

Pro lepší pochopení bytosti této rostliny podnikl cesty do Číny. Vedle rostlinek z Číny doplnily rostliny světelného kořene také rostliny z USA, které původně přivezl Ehrenfried Pfeiffer, a také jedna rostlinka z Jamajky. Je zajímavé, že na Jamajce se Dioscorea batata uctívá jako kultovní rostlina.

Při intenzivním soužití s touto rostlinou pan Rößner zjistil, že puzení světelného kořene zarůstat svou řepovitou kořenovou částí hluboko do země se poněkud změní, když může kořen růst v trochu zemině v závěsném květináči nebo když může květináč stát na stole nad samotnou zemí. Ve vzdálenosti necelého jednoho metru nad zemí se řepovitý kořen v květináči vytváří téměř hned pod povrchem, aniž by se tlačil na dno květináče. Je také zajímavé, že kořen roste v závislosti na výšce, ve které se květináč nachází nad zemí, v různých formách: podélné, cibulovitě kulaté nebo ve tvaru, který jako by obklopoval dutý prostor.

Z původně dvou rostlin, přivezených Wolfgangem Wachsmuthem a dalších dodaných, se mezitím vypěstovaly tisíce. Pečuje se o ně v pokusných zahradách, zahradnictvích a pěstují se i v zemědělství. Pracuje se na výzkumu ohledně zpracování světelného kořene a jeho použití v nových potravinách. V souvislosti se světelným kořenem také vznikla laboratoř na výzkum životních sil, zejména se zjišťují podmínky, za jakých by mohl v budoucnu sloužit jako hlavní plodina pro výživu.